PŘEDMLUVA
V dnešní době je dobrá znalost angličtiny nezbytnost. Potřebujeme ji, když chceme cestovat, zkusit práci v zahraničí, čerpat z cizojazyčných zdrojů nebo třeba komunikovat se zahraničími kolegy. Angličtina je dnešní Lingua Franca, latina moderního světa. Je to jediný opravdu globální jazyk a ani v mnoha následujících desetiletích nebude mít v tomto ohledu konkurenta.
Učení angličtiny a jazyků obecně tak není disciplína jednoduchá. Každý jazyk je komplexní, složitá záležitost, mnohem náročnější než takové řízení auta, takže na zdolání její pevnosti nestačí nahodilé a nesystematické nájezdy. To je mimochodem častá příčina neúspěchu tzv. notorických začátečníků. Není se však čemu divit, nikdo nás ani nikdy nenaučil, jak se jazyky učit efektivně. Plácáme se tak v učení bez jakéhokoliv systému, pokroky nestojí za řeč a nakonec to vzdáme s pocitem, že na jazyky nemáme talent. Tuto větu slýchám opravdu často – u většiny účastníků mých kurzů. Ze zkušenosti ale mohu zodpovědně prohlásit, že je to většinou postřeh hrubě nadsazený až nesmyslný. Nevypovídá totiž o kvalitě mozku dotyčného, ale o nekvalitním sebevědomí a nekvalitním způsobu výuky. Pakliže spadáte do této kategorie, na prvním místě doporučuji, abyste se nenechali odradit nedostatkem sebedůvěry a negativním myšlením, které vám našeptává, jak jste strašní, hloupí a neschopní. Místo toho se pro učení jazyka nejprve opravdu rozhodněte. Pokud totiž tento z psychologického hlediska veledůležitý krok skutečně učiníte, tak onen negativní, vystrašený přístup překlenete přístupem pozitivním, konstruktivním, s jehož pomocí onu sebekritiku a nízké sebevědomí proměníte v energii skutečného činu. A tím činem bude čin pravidelné výuky, který s vámi udělá přímo božské divy.
Pokud tedy uděláte Krok 1 – tj. rozhodnout se jazyk učit, přichází krok 2 – a sice nalezení vhodného způsobu výuky. To však bohužel také není samo sebou a bývá to druhý kámen úrazu. Učit se jazyk mnoho let bez výsledku opravdu většinou bývá způsobeno nějakou kombinací nedostatku píle a motivace na straně jedné a nedostatku systematické a efektivní výuky na straně druhé. Když totiž ale učení nemá jasnou strukturu, řád a pravidelnost, uspokojivé výsledky se dostavit nemohou, z čehož pak plyne pocit zklamání a frustrace u notorických začátečníků, kteří s jazykem neustále začínají a opětovně končí.
Podívejme se tedy na to, jak se učit jazyky efektivně. Proberu to z pohledu lektora angličtiny i trenéra paměti zároveň.
OBECNÉ ZÁSADY EFEKTIVNÍHO UČENÍ
- Motivace
- Technika učení
- Opakování
1. Motivace:
Nejdůležitější položkou při učení čehokoliv je motivace. Právě ona rozhoduje o tom, s jakým nasazením se budu učit, zda budu schopen se učit pravidelně a zda vydržím, když narazím na překážku. Právě motivace mě udrží a dokonce donutí vrátit se, pokud přestanu. Proto je třeba o motivaci pečovat, neboť tato motivace je benzínem do mého mentálního autobusu.
Dokonalou kombinací pochopitelně je, pokud se zamilujete do cizince, jehož jazyk se chcete naučit a s nímž potřebujete denně komunikovat. Není co řešit. Anebo pokud se zamilujete do jazyka samotného – pokud se vám líbí, máte rádi jeho zvuk, chcete rozumět vašim oblíbeným písničkám v něm zpívaným, číst si v něm a tak dále. Cokoliv takto pozitivního je velmi motivující.
Nicméně když motivace tak velká není a jazyk potřebuji pouze pro práci, který daná pozice vyžaduje, nebo jej potřebuji pro občasnou komunikaci na dovolené atp., pak tu motivaci sám vědomě zesilovat, aby mě patřičně poháněla. A udělám to tak, že si ten CÍL strategicky opakuji a při tom si jej před sebou vizualizuji.
Příklad: „Mým cílem je domluvit se na dovolené – a tak si sebe opakovaně představím v přímořském resortu, kterak zcela samostatně hovořím s cizinci z celého světa. A je mi u toho báječně – jsem na sebe hrdý, mám ze sebe radost, cítím se uvolněně a svobodně.“
Kromě toho motivaci pomáhá chodit na kurzy s kamarády či kolegy. Lidé se většinou raději učí ve 2 a více lidech – vzájemně se totiž snáze motivují k pravidelné docházce a hecují k vyšším výkonům, než když chodí individuálně. Zároveň je ale třeba, abyste si vybrali takové kolegy či přátele, s kterými se budete cítit dobře, kteří nejsou škarohlídi, ale spíše optimisté, kteří k vám nejsou hyperkritičtí a podporují vás a kteří se také chtějí učit. Potřebujete spolu vytvořit synergický efekt.
2. Technika učení:
a) Organizace učení:
Efektivní studium jazyků v prvé řadě spočívá ve správném rozvržení celého učebního plánu, ve správné struktuře každé lekce, dále v užití paměťových technik k efektivnímu zapamatování, závěrečném shrnutí a poctivém opakování (ať už na hodině s učitelem nebo i doma). Všechny lekce celého výukového plánu musí být též vzájemně provázané, tj. navazovat jedna na druhou a vzájemně se doplňovat.
Zatímco píle a motivace jsou položky, za které si zodpovídá každý sám – byť kvalitní lektor má určitou moc vás namotivovat a i píli ve vás probudit – způsob výuky je položka, kterou lektor, škola či učebnice, podle níž se učíte, ovlivní výrazně, ať už v pozitivním či negativním smyslu. A v tom bývá častý problém, neboť mnoho jazykových škol nemá v hodinách návaznost. Každý týden se probírá něco jiného, lektor nic neshrnuje, neopakuje nebo jen velmi málo. Jeden týden probírá téma rodina, zahltí účastníky kupou nových slovíček, leč následující lekci nastoupí téma doprava a výrazy předchozích lekcí upadají v zapomnění…
Pokud se tedy chcete jazyk opravdu naučit, musíte tento nedostatek nahradit svou vlastní pílí a systematickou domácí přípravou, anebo si najít kurz, který bude v tomto ohledu propracovanější.
Dalším pravidlem, ať už se učíte sami nebo na nějakém kurzu, je NEZAHLCOVAT SE DETAILY zbytečnými pro vaší momentální jazykovou úroveň a dané téma, jež právě studujete. Angličtina je totiž nesmírně rozlehlý les a byť jím při správném vedení lze projít relativně snadno z jedné strany na druhou, je v něm také možné poměrně úspěšně zabloudit a zcela se při tom vyčerpat a demotivovat. Je tedy potřeba vědět, co je pro vaši úroveň nezbytné, co méně důležité, co okrajové – a to, jak u gramatiky, tak u slovíček. Veškerou gramatiku se při usilovném studiu nenaučíte ani za 5 let a veškerá anglická slovíčka se nenaučíte za celý život. Nikdo na světě je všechna neumí, ani špičkoví anglisté z Oxfordu, je jich zkrátka příliš mnoho – což si však uvědomuje jen málokdo. Vaše učebnice a váš lektor by tudíž měli vědět (a vy byste se měli učit selským rozumět odhadovat), která slovíčka jsou pro vás nezbytná a která se asi v dané úrovni učit nepotřebujete. Vezměte v potaz, že se z angličtiny nikdy nenaučíte vše, a tak užívejte svůj čas a mentální energii na to, abyste si zapamatovali ta slovíčka (a tu gramatiku), která vám nejvíce pomohou v tom typu komunikace, jakou právě potřebujete.
Ideální model vypadá zhruba tak, že si v 1. roce výuky (frekvence alespoň 2 x 90 min týdně, plus domácí příprava) vytvoříte jednotnou mentální síť, která v základních rysech pokrývá celý jazyk, který se učíte. Tato síť by měla být zcela funkční pro použití v praxi – měli byste se s ní být tedy schopni základním způsobem domluvit v rozličných situacích – ale ne příliš rozsáhlá na to, aby byla nad vaše síly. Když díky takové „síti“ vidíte jazyk v celku, byť jen v základních rysech, budete jej mít rádi, protože se ho nebudete bát, a bude vás bavit do té „sítě“ postupně zasazovat další podrobnější položky.
b) Učebnice:
Jednoduché to není ani s učebnicemi. Zejména na angličtinu jich existuje vskutku velké množství - ostatně není se co divit, je to obrovský celosvětový byznys. Dnešním trendem v ČR je učit podle anglických učebnic (nakladatelství Cambridge, Oxford, Longman aj.), jež sestávají ze Student Book, Exercise Book (Workbook) a balíčku poslechových CD, což vás dohromady může přijít i na 2-3 tisíce korun. Mnohé školy navíc učí z učebnic různých, takže při změně kurzu musíte často do peněženky sáhnout znovu. A budete-li si chtít kurz za pár let zopakovat, opět poběžíte do obchodu, neboť každá zahraniční učebnice průběžně vydává nová vydání, jež se sice liší jen v několika detailech, ale znovu vám z kapsy vytáhnou peníze. Tyto učebnice navíc vypadají atraktivně - jsou tištěné na drahém křídovém papíře, přetékají barevnými obrázky a fotografiemi a články o moderních tématech a působí tak mnohem současněji než mnohem levnější česká klasika Prokop´s family či Učebnice pro samouky.
Nic proti těmto zahraničním knížkám nemám, sám jich v jisté míře používám, nicméně znám jejich limity a vím, že výsledky výuky založené pouze na nich, a to zejména na začátečnických úrovních, bývají leckdy žalostné. Naučit se jazyk z těchto knih, které jsou unifikované pro celý svět a naprosto nezohledňují specifika jiných jazyků jako je třeba čeština, totiž dokáže jen někdo, kdo má dobré lektorské vedení anebo se učit umí a tak ví, že si musí mnoho věcí a vysvětlení dohledat, pakliže to za něj neučiní lektor (což se bohužel vždycky neděje). Tyto anglické učebnice bývají dobré hlavně v tom, že mívají kvalitní arsenál poslechů s různými přízvuky a texty v nich bývají také kvalitní. Jejich nedostatkem naopak bývá, že lekce jsou v nich organizovány poměrně chaoticky a nenavazují na sebe a dále postrádají dostatečné procvičení a shrnutí. A protože jsou toliko v angličtině, chybí v nich kvalitní česká vysvětlení gramatiky, plus slovníček s frázemi a také překladová cvičení, která jsou na začátečnických úrovních velmi důležitá. Kurzy postavené pouze na těchto učebnicích tak často fungují jako „průtokové ohřívače informací“, kde informace nové vytlačují ty staré, jež z vás odtečou stejně rychle, jako přitekly.
Mýma rukama prošly desítky absolventů kurzů na takových učebnicích postavených a většina z nich zmínila, že v nich zůstal pouze jakýsi chaotický zážitek s různými gramatickými pravidly, plus pocit vlastního selhání a nedostatečnosti z toho, že s lektorem (a některými rychlejšími studenty, kteří měli s angličtinou již předchozí zkušenost) nedokázali držet krok a zakrátko se v látce zcela ztráceli.
Učíte-li se tedy angličtinu sami, doporučuji nějakou českou učebnici pro samouky, ke které můžete učebnici anglickou později použít jako podpůrný materiál. Správná jazyková učebnice by dle mé zkušenosti měla obsahovat nějaký tematický text a tematická slovíčka, plus kvalitní vysvětlení gramatiky, které ve studentech postupně vytváří jasný a prakticky použitelný přehled o tom, jak angličtina funguje. A k tomu samozřejmě dobře propracovaná cvičení na opakování slovíček a gramatických figur dané lekce, včetně závěrečného překladu a delších souhrnných cvičení, které se neustále snaží opakovat lekce předchozí.
Na svých kurzech se snažím výuku koncipovat právě podle těchto pravidel. Zásada číslo jedna v tomto ohledu je naučit studenty raději menší, ale použitelnou část angličtiny opravdu pořádně, než je zavalit znalostmi, v nichž se utopí. Z toho důvodu na kurzech pro začátečníky, notorické začátečníky i mírně pokročilé (jakož i při tréninku vyšší gramatiky u studentů pokročilejších) používám svůj vlastní materiál, poskládaný z vícero zdrojů a zejména z paměťových i gramatických cvičení, jež se při mé výuce osvědčily (a mnohé z nichž při ní přímo vznikly). Je sestaven podle poznatků správného učení a tréninku paměti a dále obsahuje jen tu nejefektivnější slovní zásobu. Studenti těchto kurzů navíc nemusejí za učební materiály připlácet – mají vše v ceně kurzu.
c) Mnemotechniky: - jdou-li použít, použít! Je ale velmi individuální, jaké mnemotechniky komu pomáhají. Více o mnemotechikách se dozvíte ZDE:
d) Škola hrou:
- relaxace: buďte při výuce uvolnění, v pohodě, mozek bude učení daleko lépe vstřebávat
- motorická cvičení: zařadíte-li do výuky jazyka občas i pohyb, může vám to také velmi pomoci. Pohyb přitom nemusí být tanec ani rozcvička, ale měl by souviset s tím, co probíráte. Buďte kreativní.
- Vnímání informací celým tělem: slovíčka se snažte přijímat všemi smysly. Při kreativně pojaté výuce to velmi pomáhá a je to zábavné
- Zapojte emoce: Emoce jsou špatný pán, ale skvělý sluha, a použijeme-li je záměrně, slouží nám. A to nejen emoce pozitivní, ale i ty negativní jako strach, vztek atd., které nás obvykle vyčerpávají a ničí. I s nimi se dá totiž pracovat konstruktivně a ze síly destrukce je proměnit v hnací sílu.
3. Opakování:
Technika učení – příjmu informací - je důležitá, ale pokud se nebudete pravidelně a systematicky učit a stejně tak pravidelně opakovat, daleko se nedostanete. Ignorovat domácí přípravu a na probranou látku se do další hodiny ani nepodívat je velká chyba. Pokud opakovat nebudete, nemůžete se divit, že do dalšího dne polovinu zapomenete. Nikomu nestačí se na slovíčko podívat jen jednou.
Je tedy třeba, abyste si vytvořili opakovací systém – a zcela nekompromisně jej zasadili do svého týdenního rozvrhu.
Při jeho vytváření byste měli zohlednit 2 věci: učení nových slovíček + celkové opakování probraného učiva.
Ohledně zapamatování nových slovíček si uveďme v celé kráse časový program opakování, sestavený experty z oblasti psychologie a tréninku paměti:
Časový program opakováni:
0. Příprava opakování... na konci hodiny či nejlépe během ní provést výpis nejdůležitějších slov (termínů), které bych si měl zapamatovat a krátké čtení
1. První opakování.... po 10 minutách až 2 hodinách
2. Druhé opakování.... tentýž večer, pokud jste se učili přes den, anebo do 24 hodin, pokud jste měli kurz večer
3. Třetí opakování... po 2 dnech
4. Čtvrté opakování.... po týdnu (- 7 dnech)
Tuto tabulku si vryjte do paměti a začněte ji v praxi používat ještě DNES! Kódová sekvence pro zapamatování je 2 – 24 – 2 - 7 (= hodiny – hodiny – dny – dny). Postupně si ji můžete upravit podle sebe (časování opakování je věc individuální). Musíte ale někde začít – a nejlepší je začít podle tohoto experty zjištěného systému.
Takže:
1) Nová látka: Pokud se učíte novou látku, na konci nebo nejlépe v průběhu hodiny si podtrhněte či vypište ty nejdůležitější položky k naučení – a ty si pak ještě krátce zopakujte v rozmezí 10 minut – 2 hodiny po skončení výuky. Druhé opakování proveďte ještě tentýž večer, pokud jste se učili přes den anebo druhý den do 24 hodin po 1. opakování. Třetí opakování proveďte ještě za 2 dny a čtvrté za 7 dní.
Pokud máte rádi psychologické triky, upevněte si tento plán touto pozitivní afirmaci: Pohodlně se posaďte, 10x se zhluboka nadechněte a vydechněte. Pak si představte, že v ruce držíte toto pravidlo, které má podobu velkého dřevěného kolíku s vlaječkou, na které je velký nápis ANGLIČTINA: 2-24-2-7. Teď do druhé ruky pomyslně uchopte velké kladivo a jím ten kolík nekompromisně zatlučte do země – ta země představuje vaše denní návyky, a to kladivo sílu vaší VŮLE tyto své návyky ovládat a měnit je dle své potřeby. A s každým tím úderem prociťujte, jak je vaše vůle silnější a silnější… a jak toto nové pravidlo získává ve vašem rozvrhu pevné místo spolu s tím, buďte na sebe hrdí! Být schopen ovládat své návyky – a lenost - je dokladem vaší síly!
2) Obecné opakování: A teď se ještě podívejme, jak často byste se měli věnovat dalším položkám výuky. Pravidlo zní: alespoň 15 – 30 minut denně (uspokojivá horní hranice je 1 hodina). Učiníte-li z toho pravidla zvyk (k čemuž potřebujete pravidlo opakovat 60-90 dní), uděláte obrovský krok k rychlému postupu v učení.
Pakliže je váš rozvrh naplněn k prasknutí, snažte se tam vmáčknout alespoň 10 minut – tolik času najde i ten nejvytíženější manažer. Podstatné je uchytit se novým tématem ve vašem rozvrhu drápkem a po cca 3 měsících se z toho stane návyk, který již nebudete muset kontrolovat. Předchozí opakovací cvičení tak budete moci absolvovat právě v jeho rámci a kromě toho zbyde čas i na jiné učivo – gramatiku a poslech a jiná cvičení.
Tak. A znovu zkusme pozitivní afirmaci. Vezměte teď do ruky další pomyslný kolík s vlaječkou ANGLIČTINA 30 minut denně. – Ten teď umístěte do nějakého vhodného místa vašeho harmonogramu, vyberte si, zda ráno, odpoledne či večer – a opět jej tam rezolutně zatlučte. Tak. A řekněte si, že s tímto druhým kolíkem budete schopni nejen dodržet frekvenci učení 2– 24-2-7, ale také se věnovat jiným cvičením.
Jak se opakuje na mých kurzech?
- Z výše uvedených důvodů v mých kurzech kladu na opakování zásadní důraz a studenty k němu soustavně nutím (a zatím to stále jde bez použití palečnic a španělských bot). Jednak každá hodina začíná opakováním hodiny předchozí, ale i zhuštěným a svižným opakováním nejdůležitější látky všech předchozích hodin celého trimestru. Probrané informace jsou tak stále přítomné v krátkodobé paměti studentů. Kromě toho dostávají i vhodně dávkované úkoly na každý volný den mezi hodinami – tak, aby je nezahltily, avšak aby postupně budovaly jejich „mentální anglické tělo“. (Ano, s pamětí je to jako s budováním svalové hmoty ve fitku. Je třeba ji vytrvale budovat.)
- SHRNUTÍ: K úspěšnému učení se jazyků je třeba mít 3 důležité věci:
- 1) Motivaci
- 2) Dobrý system výuky, kde jsou informace vzájemně provázané a opakují se;
- 3) Odpovědný a efektivní osobní přístup k opakování
